Tato trasa je podobná maratonským tratím. Jak svou délkou, tak díky rychlejším úsekům v počátku a na konci a s technikou ve střední části tratě.

Od Herajtovny vyrážíme směr Jarovský hřbitov až k rozcestí u sv. Anny. Zde začíná dlouhý, rovný sjezd až k Obořické hájovně, kterou objedeme zleva a po mírném stoupání již šupajdíme dolů ke Střele. Zde býval trochu hrůzostrašný přejezd (přechod) pouze po jedné kládě. Avšak v den mé návštěvy začali místní chataři budovat novou lávku. Já tudíž musel přes brod asi o 50 m dále. Odtud startuje první z několika dlouhých stoupání, která nás čekají. Vrchol kopce je před osadou Čečín, ve které jsou pěkná boží muka. My však nesmíme před osadou zapomenout prudce odbočit doprava. Ve sjezdu nepřehlédněte levou odbočku po zelené. Dále přes Dolní Hradiště a po stezce kolem Střely skrz přírodní park Rohatiny.Poté následuje krátký silniční úsek – stoupání do Borku, kde se po návsi neustále prochází pávi. Pak velkou oklikou (abychom nemuseli po silnici) do Kozojed, které pouze prosvištíme a honem kolem hřbitova dolů pod byke park místních raiderů, který prostoupáme po modré až do obce Bohy. Odtud vede nádherná stezka mezi ohradami plných koní až k malebné zřícenině hradu Krašov. Ten objedeme zprava, ale pozor na kamenitý sjezd, s téměř
nesjízdným závěrem. Odtud nejdřív jedeme podél Berounky a poté vystoupáme až k obcím Hlince a Studená. Jde sice udělat odbočku po zelené k novodobému opevněnému hradu Ptyč, ale ten mě nějak nelá
kal a věděl jsem, že ho uvidím i při zpáteční cestě. No a nyní malým brdkem až do Zvíkovce. Dosud jsem jej vždy projížděl po silnici a vůbec jsem netušil, jakou má krásnou upravenou
„náves“. Ze Zvíkovce pokračuji po červené kolem dalšího „zvláštního“ komplexu – Hamouzův statek. Je to obrovská oplocená plocha se spoustou srnčí, několika megalomanskými stavbami – prostě mám takový zvláštní pocit, je-li to dobře nebo špatně. Odtud je kousek ke krásné vesničce s hospůdkou na starostovně – Chlum. Je to sice hodně chalupářská (pražská) vesnička, ale moc pěkně upravovaná.
Zde se dá sjet k vyhlídce na údolí Berounky s výhledem nad stavbou Ptyč, nebo kostel sv. Petra a Pavla. No a zde mě zlomilo počasí (40 stupňů ve stínu) a já již začal hledat rychlejší cestu domů, začaly převyšovat silniční úseky. Z Chlumu po pěkné nové polňačce až do Prašného Újezdu a odtud po silnici přes Hlohovice a Svinnou směrem na Liblín. Do Liblína jsem sjel po pěkném lesním sjezdu (ne po silnici). Za mostem přes Berounku jsem odbočil doleva k soutoku se Střelou a po jejím dolním toku jsem dojel až k mostíku pod Borkem. Těsně zde minu cestu, kterou jsme již jel na začátku výpravy. Od mostu je však třeba vzít kolo do teplých a tlačit, ale blížící se konec zamaže i blbý pocit, že jsem to nedal na kole :-). no a pak již jen přes Koryta a Dobříč domů.
Dnes to opravdu byla díky vedru darda a takto jsem vypadal po dojezdu.