Protože milujeme nepatrné rituály, jejichž význam bychom rozhodně neměli podceňovat, opět jsme přijali pozvání do unikátní pražské cyklistické arény (motolská bublina) zabezpečit dostatek kávy pro rodiče závodníků, kteří se zúčastnili Českého poháru mládeže. Dráha je mj. zajímavá svou minimální délkou 150 m. Kavárnu jsme umístili uvnitř dráhy, a tím jsme si zajistili unikátní podívanou. Kdo přišel, neúnavně trénoval krční obratle, aby mu neuniklo, jak kolem krouží mladí cyklisté. No a my věříme, že se nám povedlo přinést do tohoto kolotoče trochu pohody nad šálkem poctivé kávy. Poprvé jsme zde vyzkoušeli konvičku na šlehání mléka, a můžeme upřímně říct, že není ideálním nástrojem, ale nám výrazně pomohla. Odpadlo chlazení bojleru v kávovaru po každém pěnění mléka na cappuccino. Tím jsme ušetřili čas a snížili množství spotřebované vody (včetně té odpadní), a hlavně jsme měli víc času na přípravu espressa. Další změnou byl přechod na kelímky rozložitelné v kompostu. Na změnu totiž není nikdy pozdě… A právě tahle poslední věta nás přivedla k zamyšlení. Kdy je vlastně pozdě? Kolik let je pozdě? A kolik let není pozdě? A je vůbec nějaký věk, kdy už je pozdě?