Před mnoha lety moji rodiče hledali střechu nad hlavou pro víkendové pobyty. Po spoustě neúspěšných pokusech našli bývalou hospodu v Jarově na Plzni severu. Hospodu kdysi vlastnil a provozoval nějaký pan Herajt a nebyla to jen putika, ale patřil k ní i taneční sál (ten však do dnešní doby nevydržel). Rodiče začali postupně chalupu opravovat a upravovat. Já (Tomáš) jsem tam v pubertálním věku jezdil pouze z povinnosti  a tudíž velice málo. Až se stalo, že jsem potkal Dášu a rozhodli jsme se v Herajtovně uspořádat naši svatbu. A tak jsem zde společně překročili svůj první práh. Vůbec jsme však netušili, že nad tímto prahem budeme za 15 let s úlevou říkat “a jsme konečně doma”. Těch 15 let jsme raději cestovali a o chalupu se moc nezajímali. Ale člověk mění priority a i my jsme stejně jako naši rodiče začali toužit po klidu a snovali plány na odvážný útěk z uspěchaného města. A tak začala naše cesta z…..